„Zabít toho kněze, co mi to dělal, by nemělo žádný smysl, to by každý čekal. Ale zabít nějakého poctivého, to by byl šok. Zabiju vás, otče, protože jste neudělal nic špatného, protože jste nevinný." Tato úvodní slova zazní ve zpovědnici jednoho malého dřevěného irského kostelíka. Vyhrožující však ponechá knězi milosrdně týden na to, aby si vyřídil vše, co pokládá za důležité, a plánuje ho zabít až následující neděli. Protože zabít kněze v neděli, to bude hodně povedené.

A tak se začne pomalu odvíjet celý týden, den po dni, a každý přinese něco zajímavého o obyvatelích malého městečka. Žije tu stařičký spisovatel, který kněze žádá o zbraň, aby to ukončil dřív, než o sobě nebude vědět. Dále cynický doktor Frank, apatický milionář Michael, manželé Brennanovi, jejichž vztah je založený na veřejné nevěře. Veronica podvádí svého muže s černošským imigrantem Simonem a manželovi Jackovi tím dle jeho slov aspoň odpadá spousta starostí s nevyrovnanou ženou. A potom zde žije také podivín Milo, prostitut Leo nebo odsouzený sériový vrah Freddie. A do toho přijíždí navštívit otce Jamese jeho dcera Fiona. James měl totiž kdysi rodinu a knězem se stal až v pozdějším věku. Celé to seskupení bizarních postav působí jako od Agathy Christie.

V jejich rozhovorech se opakovaně vynořují znepokojivá témata. Místní detektiv vzpomíná na starý případ kněze obviněného ze znásilnění, který byl poté “uklizen” na misii do Afriky. Milo zase tvrdí, že existují situace, kdy je zabití člověka omluvitelné a jednu ženu zase trápí, že často umírají dobří lidé a zlí mají spokojený a úspěšný život. Divák díky těmto drobným poznámkám zůstává spolu s hlavní postavou v jakési detektivní bdělosti – někdo z tohoto panoptika podivínů totiž může být potenciální vrah.

Nejpozoruhodnější je však samotná hlavní postava, kterou Brendan Gleeson zahrál s úžasnou přirozeností. Kněz, který se dennodenně setkává s těmi nejnižšími lidskými pudy, otevřeně se s lidmi baví o pornografii, smrti, cizoložství, násilí, penězích a to vše bez špetky nadřazenosti nebo podlézavosti. Nebojí se pojmenovat špatné věci jako špatné, bez opatrného chození kolem horké kaše, ale zároveň respektuje, pokud si lidé jeho rady nevezmou k srdci. Neurazí se, nepohoršuje. Když za ním provokativně přijde Veronika Brennan aby mu oznámila, že jde ke svému milenci a vyzývá ho, aby jí v tom zabránil, odpoví jí, že jen ona sama s tím musí přestat.

Nejde ovšem o stylizovaného, korektního a miloučkého kněze. Umí být drsný, když je třeba a stejně tak laskavý. A je zajímavé, k jakým lidem volí ten či onen přístup. Chová se často úplně jinak, než by se dalo očekávat, podobně jako Kristus v evangeliích. Chodí přes pohoršení všech místních navštěvovat do vězení masového vraha, kluka, kterého znával, protože jak říká: „i vězni si zaslouží duchovní vedení a možná ještě víc, než kdokoliv jiný“. Zato zbohatlíka Michaela, který se snaží ulevit svědomí tím, že nalije peníze do církve, pošle svou jadrnou irskou angličtinou do háje. Ale zároveň když za ním na konci filmu přichází Michael zlomený a přiznává, že není víc, než troska, ochotně mu naslouchá. Pozoruhodný je také jeho vztah s dcerou, která bude Jamesovi vždy připomínat minulost – že kdysi býval manželem, dokud je smrt nerozdělila.

Zajímavým protikladem otce Jamese je druhý kněz – otec Leary, který  ztělesňuje typickou představu lidí mimo církev o kněžích. Nevýrazný chlapík, který má v soukromí na všechno názor, ale navenek se usmívá a nemá odvahu jít za kýmkoliv a napomenout ho, protože „církev nesmí být viděna, jak zasahuje do odlišných přístupů k životu“. Když milionář Michael podlézá ve farnosti se svou nabídkou mnoha tisíc euro, Learymu se jen zalesknou oči a nedokáže vidět to, co otec James, že jde o povrchnost a faktický odpustek. Když chce přispět, sem s tím!

Vše se po celou dobu točí kolem tématu zneužívání dětí v církvi. Vrah to na začátku zmiňuje jako důvod, proč se rozhodl otce Jamese zabít. V jedné kratičké scéně potká otec James na polní cestě dívku a začne si s ní povídat. Za okamžik u nich zastaví její rozzuřený táta, vtrhne dívku do auta a nezapomene se na Jamese výhružně podívat a utrousit pár poznámek. A to Jamese zamrzí. Sám se staví k církvi střízlivě. Chápe sám sebe jako její součást, ale přirozeně nevnímá zodpovědnost za neduhy, které kdy měla nebo má. Je otázka, zda to ve skutečnosti jde úplně oddělit, zastánci i odpůrci by jistě měli mnoho pádných argumentů. Smyslem filmu ale není nalézt na ni odpověď, ale sledovat, jak jeden konkrétní člověk dělá to, co má a dělá to dobře.

Jak se pomalu blíží neděle, dějí se otci Jamesovi nepříjemné věci, některé dokonce fatální a ozve se v něm volání, kterému se už dávno naučil neodpovídat. Jmenuje se alkohol. Při všem, co v sobě nese, jak moc se snaží, jak jsou lidé nevděční a utahují si z něj a samozřejmě i vidina smrti, kterou hledá v očích těch, které považuje za přátele, to vše jej postupně zlomí. Je sobota a on se rozhodne, že v tomhle šíleném městě nezůstane. Nasedne do svého červeného kabrioletu a uhání si to pryč. Kam až dojede a co tam potká? A uskuteční se jeho nedělní setkání s vrahem? To nejspíše běží hlavou jemu i divákovi.

Možná se z popisu výše zdá, že se jedná o ponurou zapomenutou vesnici, plnou podivných lidí a zvrácených osudů. A možná, že to ani není daleko od pravdy. O to víc ale vyniknou ohromující záběry krásné přírody v kombinaci s monumentální hudbou, kterou bychom očekávali spíše u  velkofilmu, ale k nespoutanému irskému pobřeží taky výborně sedla. Přízemnost se tu setkává s až nadzemskou krásou. Porušení lidé a neporušené, věčné útesy a nekonečná zeleň. Drsná mluva se prolíná s poetičností některých rozhovorů, z nichž by se daly vybrat desítky citací a vydat z nich knihu. Zakončím to jedním, který je sám o sobě pravdivý a v kombinaci se závěrem filmu, který samozřejmě prozrazovat nebudu, je až téměř mrazivý: „Až moc se mluví o hříchu, ale ne dost o ctnostech, třeba odpuštění je hodně podceňované."

Tereza Kašparcová