Profesní dráha nejslavnější rakouské herečky Romy Schneider začíná pohádkově. V sedmnácti letech se proslavila rolí bavorské princezny Sissi, ač neměla téměř žádné herecké zkušenosti. Romantický příběh o nečekaném sňatku Sissi s Franzem Josefem si zamilovali diváci po celém světě a fanoušci Romy ji začali vnímat právě skrze tuto roli. Viděli v ní bystrou a okouzlující, panensky čistou dívku, symbol dokonalosti. I její osobní život se mohl z venku jevit jako pohádka. Všichni jí chválili, obdivovali, Romy točila jeden film za druhým a z příběhu Sissi vznikla trilogie. Hereččin život ale řídili rodiče, kteří ochotně přijali roli manažerů. Podepisovali smlouvy, inkasovali honoráře a starali se o její mediální obraz.

Vzorná a vždy poslušná Romy se brzy začala cítit jako v zajetí. Potřebovala vystoupit z této role a začít žít po svém. V roce 1958 se na natáčení seznámila s nekonvenčním a provokativním Alainem Delonem. Odešla za ním do Paříže a konečně se zbavila kontroly své rodiny. Přijímala role v náročných filmech, spolupracovala s Viscontim či Orsonem Wellsem na adaptaci Kafkova Procesu. Postupně odhazovala pověst sladké princezny, což někteří fanoušci těžce nesli a vyčítali jí to do konce života. Natáčení pro ni už nebyla jen zábava, ale tvrdá práce. Romy se svým rolím plně odevzdávala, dávala do nich vše. S tím ale přišly i pochybnosti, nejistota a vyčerpanost, které řešila uklidňujícími léky a alkoholem. Její herecká kariéra stoupala, ale osobní život se začínal vymykat. S Delonem se rozešla a když se pokoušela vést rodinný život, trpěla pocity viny, že se rodině dostatečně nevěnuje.

Film 3 dny v Quiberonu zachycuje Romy v období naprostého vyčerpání a snahy dát si život zase do pořádku. Odehrává se v lázeňském letovisku na severu Francie, kde Romy podstupuje odvykací kůru, aby se zbavila prášků i alkoholu. Dělá to hlavně pro svého syna Davida. Bojí se, že se odstěhuje za otcem a chce mu dokázat, že umí být zodpovědná a změnit se. Napravit chce i svůj mediální obraz, proto souhlasí s nabídkou novináře německého deníku Stern, aby za ní přijel natočit rozhovor, spolu s fotografem, k němuž má Romy blízky vztah z mládí. Na pomoc si přizve kamarádku z dětství Hilde a tato čtveřice nás provází komorním filmem, založeným pouze na jejich rozhovorech.

Kamarádka Hilde i fotograf Robert Lebeck se snaží Romy pomáhat a být vždy nablízku. Režisérka Emily Atef dokázala ve filmu navodit intimní atmosféru některých situací s neuvěřitelnou přesvědčivostí a bezprostředností. Na začátku si Hilde s Romy napustí vanu a povídají ponořené po krk ve vodě. Scéna nepůsobí nijak strojeně, ale naprosto přirozeně zachycuje hřejivé souznění. Objetí Roberta, do něhož se Romy opakovaně choulí, má zase až otcovský rozměr. V těchto chvílích něhy působí Romy nejvíc vyrovnaně a šťastně. Její chování má ale i temnou stránku, když se opíjí šampaňským a dopuje prášky na spaní, aby aspoň na chvíli zapomněla na tíži, která jí svírá. Romy má ale ještě jednu polohu. Když Robert vytáhne foťák, Romy začne automaticky pózovat, profesionálně se usmívat, je plná energie a celá září. V této roli je jí asi nejlépe ze všech.

Rozkrýt všechny její polohy se rozhodne novinář Michael Jürgs, který nechce natočit jen další tuctový rozhovor, ale odhalit podstatu životního pádu Romy Schneider a pochopit příčiny jejího chování. Oproti Hilde a Robertovi si k Romy snaží držet odstup a dokáže ji vnímat mnohem víc kriticky. Hilde jej od začátku podezírá a nelíbí se jí jeho manipulativní přístup, kdy z Romy vytahuje její největší bolesti. Romy se ale nebrání, právě naopak. Přijme novináře jako svého zpovědníka a i když o sobě možná původně chtěla mluvit v tom nejlepším světle, postupně se odhaluje a z rozhovoru se stává něco na způsob terapie.

I kdybyste neznali Romy Schneider, její filmy a životní příběh, 3 dny v Quiberonu vás strhnou tím, že jdou na dřeň lidské bytosti. Film na příkladu slavné herečky ukazuje mnohovrstevnatost života, který nefunguje jako přehledné přímočaré filmové příběhy, v nichž Romy ze začátku hrála. Nálady i vztahy se mnohdy mění z minuty na minutu a za jeden den se odehraje hned několik dramat. Romy je 42 let a nejradši by vystoupila z role svého života. Přitom ale ví, že sílu žít jí dává jedině další filmové natáčení. Film ukazuje zacyklenost života, který se propadá sám do sebe a člověk už nad jeho směřováním ztratil kontrolu. Romy se ale urputně snaží a tak na konci filmu vidíme záblesk naděje. Romy na chvíli zvítězí sama nad sebou a dokáže na okamžik žít vyrovnaně. Kdo ale její životní příběh dobře zná, bude vnímat tento náznak ukotvení s hořkostí. Romy totiž následující rok zemře na zástavu srdce. Stihla natočit už jen jeden film a rozhovor v Quiberonu byl jejím posledním.

Ondřej Sabol
Text vyšel v kulturní rubrice Ohlasy.info