Křišťálový glóbus, hlavní cenu v sobotu zakončeného 58. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, získal britský dokumentární esej o malířce Wilhelmině Barns-Graham nazvaný Náhlý záblesk hlubších věcí. Cenu ekumenické poroty vyhrálo norské vztahové drama Až na věky debutující Lilji Ingolfsdottir.

Ekumenická porota složená ze zátupců křesťanských církví působí na karlovarském filmovém festivalu stejně dlouho jako jeho prezident Jiří Bartoška, tedy právě 30 let. A její jubilejní třicáté ocenění si z lázeňského města odvezla norská filmařka Lilja Ingolfsdottir (nar. 1976). Ta ve svém celovečerním debutu Až na věky (Elskling, 2024) vykresluje portrét ženy bojující s vážnou krizí svého již druhého manželství. Marie (Helga Guren) se obětavě stará o dvě dospívající děti z prvního manželství i o dvě malé děti, které má se svým stávajícím manželem Sigmundem. Ten je často na cestách, a tak tíha rodinného provozu padá především na stále vyčerpanější Marii. Hrozící rozpad vztahu pak hrdinka zprvu přičítá manželově sebestřednosti, postupně si ale uvědomuje - především díky párové terapii, na kterou začnou s manželem docházet - že problém nebude pouze na straně doma často absentujícího Sigmunda.

Lilja Ingolfsdottir je u své celovečerní prvotiny podepsána pod scénářem i režií a upřímně přiznává, že základní linie příběhu pochází z její vlastní manželské krize i z vlastní relativně bohaté zkušenosti s psychoterapií.

Ekumenická porota na mnohovrstevnatém dramatu Až na věky ocenila zdařilé zachycení bolestivého procesu sebereflexe, který následně otevírá dveře naději na záchranu partnerského vztahu a tedy i naději na záchranu celé Mariiny rodiny.

Vedle ceny ekumenické poroty se snímek Lilji Ingolfsdottir dočkal i ceny od poroty filmových kritiků FIPRESCI, která vyzdvihla bolestně přesný rukopis, intenzitu, syrovost, univerzálnost, láskyplnost i obrovskou filmovou energii. Drama Až na věky dále získalo cenu provozovatelů kin sítě Europa Cinemas, ocenění za ženský herecký výkon a nakonec i Zvláštní cenu poroty, tedy druhé nejvyšší ocenění festivalu. Souběh hned pěti festivalových cen je zcela výjimečným jevem a vzhledem ke skutečnosti, že film sklidil na karlovarských projekcích i nadšené ovace diváků, je dobře, že se díky distribuční firmě Aerofilms snad již na podzim Až na věky dostane i do českých kin.

Ekumenická porota udělila také své zvláštní uznání a to gruzínskému dramatu George Sikharulidzeho Panoptikon (Panoptikoni, 2024). Příběh o dospívání přináší otázky spojené s náboženstvím a vírou, která se až příliš často stává podpůrným prvkem při utváření nacionalistické identity.

Pozornost zrozená z ledu

Mezinárodní soutěž 58. MFF KV čítala celkem 12 snímků, 11 hraných a pouze jeden dokumentární. Ale právě ten se hlavní porota rozhodla ocenit nejvyšší trofejí festivalu Křišťálovým glóbem. Britský snímek s poetickým názvem Náhlý záblesk hlubších věcí (A Sudden Glimpse to Deeper Things, 2024) představuje život a dílo  abstraktní malířky Wilhelminy Barns-Grahamové (1912-2004). Autor filmu, v Severním Irsku narozený Mark Cousins (nar. 1965), patří mezi přední světové znalce dějin filmu. A kdo zná Cousinsovu dokumentární tvorbu i jeho osobně, nemohl být specifickým stylem esejisticky pojatého portrétu u nás takřka neznámé umělkyně překvapen. Cousins totiž miluje film i umění obecně a je nadán schopností tuto lásku zažehnout i u pozorných diváků. Náhlý záblesk hlubších věcí hned od prvních záběrů vybízí diváka k aktivnímu přemýšlení o umění jako o způsobu komunikace nejen mezi umělcem a světem, ale také o nutnosti osobního vkladu člověka, který se s uměním setkává a je ochoten se jím nechat obohatit.

Portrét abstraktní malířky Barns-Grahamové, která jednu z hlavních inspirací pro svoji tvorbu našla při svém výstupu na švýcarský ledovec Grindelwald, funguje i jako silný impuls k promýšlení vztahu člověka a věčnosti. Wilhelmina Barns-Grahamová byla duchovně vnímavou i teologicky vzdělanou ženou a autor jejího filmového portrétu je muž, který je zjevně „náhlým zábleskům hlubších věcí” také otevřen. Proto není divu, že vítězný film karlovarského festivalu má potenciál oslovit nejen milovníky umění, ale i ty, kteří lační po setkání s tím, co nás přesahuje.

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Recenze původně vyšla v Katolickém týdeníku 28/2024.

Fotografie: Film Servis Festival Karlovy Vary