Klasika očima Jana Folla

jan_foll_UVOD_B.jpg

Filmový a televizní publicista Jan Foll se ve svých textech vrací ke klasickým dílům světové i tuzemské kinematografie. Připomíná jejich tvůrce, význam a přináší reflexi současnýma očima.

 

PhDr. Jan Foll / 7. března 1951 – 13. dubna 2021

Vystudoval Filozofickou fakultu UK (obor filozofie-dějepis), v letech 1974–1990 pracoval jako redaktor titulků v Ústřední půjčovně filmů. Po listopadu 1989 byl dramaturgem v Československé, později České televizi (1990–1992). V letech 1992–1997 byl zaměstnán v kulturní rubrice Lidových novin, kam přispíval už v jejich samizdatové éře.

Více než čtyřicet let publikuoval v různých novinách a časopisech (Film a doba, Kino, Scéna, Týden, Hospodářské noviny a další). Od roku 1997 byl na volné noze, externě spolupracoval s filmovým kanálem HBO Europe. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a s Českou televizí. Podílel se na přípravách MFF v Karlových Varech, pražského Febiofestu a plzeňského Finále. V posledních letech publikoval především v Divadelních novinách, kde měl svou pravidelnou rubriku. Je autorem monografie o Miloši Formanovi (ČS Filmový ústav, 1989) a knížky rozhovorů Deset tváří (Jota, 1999).

FOTO: Václav Jedlička


Honza Foll se označoval s nadsázkou za "bezvěrce", ale na festivalu v Karlových Varech nikdy nechyběl na setkání s ekumenickou porotou a rád debatoval s Petrem Vacíkem a Lukášem Jirsou o duchovním rozměru filmů. Tak moc, až se z toho nechal Petrem před pár lety pokřtít a za svého kmotra si vybral Lukáše Jirsu. Debaty s Honzou byly vždy osvěžující a šly do hloubky. Bylo nám ctí a potěšením. 

Hoří, má panenko

V dubnu si připomeneme odchod významného českého režiséra Miloše Formana. Ať už točil satirické komedie, nebo hollywoodské velkofilmy, soustřeďoval se především na outsidery a klíčové téma, které opakovaně zpracovával, byla svoboda.

Panelstory

Věra Chytilová dokázala ve své tvorbě nekompromisně vypovídat o lidech, vztazích a společnosti. V Panelstory z roku 1979 odhaluje normalizační marasmus, prostupující osudy lidí, kteří se právě přistěhovali na rozestavěné Jižní město.

Intimní osvětlení

Ivan Passer patří k méně nápadným tvůrcům nové vlny, jeho Intimní osvětlení ale řadíme ke klenotům naší kinematografie. Místo ironie, kterou volí jeho blízký kolega Miloš Forman, dává Passer přednost empatii. Nesoudí své postavy, jen je zpovzdálí pozoruje a přijímá se všemi jejich silnými i slabými stránkami.

Stalker

Andrej Tarkovskij natočil za svůj život "jen" sedm celovečerních filmů, ale nesmazatelně se jimi zapsal do dějin filmu. Na konci prosince si připomínáme 34 let od jeho smrti. Tarkovského filmy jsou ale stále živé a stojí za to se vrátit například k jeho ikonickému filmu Stalker.

Farářův konec

Ve filmu Farářův konec si Jan Foll všímá vrstvy, v níž se střetávají křesťanské hodnoty (farář) s ideologickým dogmatismem (učitel) a dále bilických motivů, které z české vesnice vytváří novodobý Jeruzalém.