Robert De Niro

Jeden z nejoriginálnějších a nejoceňovanějších amerických herců Robert De Niro slaví v těchto dnech sedmasedmdesáté narozeniny. Narodil se 17. srpna roku 1943, vyrůstal v italské komunitě v New Yorku, studoval v Actor's Studiu slavného Lee Strasberga. Mnohé ze svých zásadních kreací vytvořil ve filmech, jež režíroval jeho uznávaný souputník Martin Scorsese. V jeho nejnovějším opusu, tří a půlhodinové gangsterské kronice Irčan (2019) zosobnil nájemného vrahouna Franka Sheerana, který se stane pravou rukou zkorumpovaného odborářského lídra Jimmyho Hoffy. Tohoto samolibého hlavouna však nakonec na přání svého mafiánského patrona musí zlikvidovat. Před výčitkami svědomí a odporem milované dcery ho nezachrání ani závěrečná sebereflexe jeho zmarněné existence.

irishman.jpg

Proměny Roberta De Nira ve filmu Irčan

V deziluzívním „morytátu“ Joker (2019) – letos oceněném dvěma Oscary – si zahrál televizního moderátora, jenž psychopatického klauna pozve do studia, aby ho zesměšnil. Svou  bohorovnou přezíravostí si však od zoufalého komika vykoleduje smrt přímo ve studiu.

Jeden z vrcholných výkonů – založený na kombinaci ztajené zuřivosti a lišáckého sebeovládání – předvedl hned na začátku své oslnivé herecké dráhy. Exceloval v úloze mladého Vita Corleoneho z Coppolovy ságy Kmotr II. (1974) a za tuto roli získal svého prvního Oscara. Ve Scorseseho dramatu Taxikář (1976) se převtělil do frustrovaného vietnamského veterána, který se kvůli údajné očistě zkaženého světa změní ve fanatického exekutora. V biografickém dramatu Zuřící býk (1980) od téhož autora ztělesnil rozporuplného boxera a za svou autentickou kreaci (kvůli níž dobrovolně ztloustl k nepoznání) byl podruhé oceněn Oscarem.

taxidriver_960x500.jpg

Taxikář

Další úchvatnou postavu vytvořil v Leoneho gangsterském eposu Tenkrát v Americe (1984), kde jako bývalý pašerák alkoholu po pětatřiceti letech odhaloval pozadí dávného masakru svých kamarádů a zradu jednoho z nich. V dobovém dramatu Mise (1986) se jako zmoudřelý otrokář postavil na stranu utlačovaných domorodců. Ve Scorseseho thrilleru Mys hrůzy (1991) si zařádil v úloze pomstychtivého kriminálníka, v jeho mafiánské kronice Casino (1995) se uplatnil jako cynický šéf jednoho z pochybných podniků, kterého vžene do vražedné spirály poživačná manželka.

Parodické varianty svých otrlých desperátů předvedl v komediích Přeber si to (1999) a Přeber si to znovu (2002), v nichž se coby neurotický mafiánský boss – postižený nezvladatelnými záchvaty lítosti – octl v péči slušňáckého psychiatra. V satiře Vrtěti psem (1997) zosobnil experta prezidentského štábu, který má za úkol zahladit hrozící skandál. V Tarantinově gangsterce Jackie Brownová (1997) si zahrál násilnického dacana, který se nechá vytočit přihlouplou milenkou svého kumpána a bezskrupulózní feťačku odstřelí jako obtížný hmyz.

jackie_brown_960x500.jpg

Spolupráce s Quentinem Tarantinem – Jackie Brown

Je činný také jako producent a režisér. Ve svém autorském debutu Příběh z Bronxu (1993) pootočil schémata tradičních gangsterek, v dramatu Kauza CIA (2006) nahlédl do temného zákulisí tajné služby. 

V roce 1990 Robert De Niro poprvé navštívil MFF Karlovy Vary. V karlovarském baru Embassy tenkrát rozmrzele reagoval na zjištění, že nemají jeho oblíbenou značku whisky. Během své druhé návštěvy karlovarské přehlídky (v roce 2008) získal Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. V rámci slavnostního zahájení uvedl hořkou komedii Co se vlastně stalo (2008). Ztvárnil v ní producenta, který se octne v úzkých po testovací projekci svého nového filmu a jeho umanutého režiséra musí přesvědčit, aby ho přestříhal.

Strhující výkon předvedl v dramatu Lovec jelenů (1978), jež unikátně zpracovávalo vietnamské trauma. První hodina tohoto drásavého dobrodružství se neodehrává ve Vietnamu, nýbrž v Pensylvánii – mezi ocelářskými dělníky, kteří se na vzdálené bojiště teprve chystají. Po této obsáhlé expozici, kde proběhne pravoslavná svatba, se děj ostrým střihem přesune do asijské vesnice. Trojice kamarádů tu padne do zajetí a je nelidsky týrána zvlčilými členy Vietcongu. Zadržení vojáci jsou nuceni hrát ruskou ruletu s ostře nabitým revolverem...

the_deer_hunter_960x500.jpg

Lovec jelenů

De Nirův frajer Mike v trojlístku zdecimovaných zajatců prokáže největší odvahu a nejpevnější nervy. V klíčové epizodě si nechá nabít zbraň třemi kulkami a z pasti ve špinavé řece se pak spolu se svým kamarádem bleskurychle prostřílí. Z vietnamské apokalypsy se vrátí  jako oslavovaný hrdina, zatímco jeho duše zůstane vážně pochroumaná. Jeho  přátelé však dopadnou ještě hůř: z jednoho je invalida, druhý se zblázní...

Existenciální drama, které jako svůj druhý projekt natočil režisér Michael Cimino, získalo pět Oscarů, včetně pozlacené sošky za nejlepší film. Toto drsné podobenství o relativitě života a smrti je protkáno řadou symbolů: jedním z nich je oheň, který se objevuje už v úvodní scéně z oceláren. Alegoricky vyznívají také výjevy z lovů na jelena. Při první štvanici se parta kamarádů ještě bezstarostně baví, při druhé, jež se odehraje po návratu z novodobého pekla, Mike vystopované zvíře velkomyslně ušetří.

Líčení bestiálních praktik severovietnamských ozbrojenců vyvolalo v době vzniku tohoto zneklidňujícího díla mezinárodní politický skandál. Socialistické delegace tehdy demonstrativně opustily festival Berlinale, kde byl snímek uváděn. Lovec jelenů však není politický traktát, nýbrž nadčasová výpověď o rozvratu přirozené pospolitosti a degradaci elementárních hodnot. Ruská ruleta v něm funguje jako překvapivě aktuální metafora. Poukazuje na absurditu současného světa, kde v osudných vteřinách dennodenně číhá smrt: při teroristických útocích, ničivých kolapsech techniky, živelných katastrofách i při banálních nehodách.

Jan Foll
publicista