Perla slovenské kinematografie
Eduard Grečner (nar. 1931) patří k zásadním tvůrcům nové vlny na Slovensku. Jeho nejvýznamnější film, Drak sa vracia, vznikl ve stejném roce jako u nás Vláčilova Marketa Lazarová. Leccos mají tyto filmy společného, například některé neobvyklé kamerové postupy, ale oproti epické Marketě je Grečnerův film komornější. Jedná se o adaptaci stejnojmenné románové novely Dobroslava Chrobáka, která vyšla v roce 1943.
Děj se odehrává v horské vesničce, na jejímž okraji žije keramik Martin, který svou jinakostí a nezávislostí dráždí a popuzuje své sousedy a získá od nich přezdívku „Drak" protože pracuje s ohněm. Když dojde k nějaké pohromě, vinu přisuzují pověrčiví vesničané právě jemu. Martin navíc získá srdce nejkrásnější dívky Evy (Emília Vašáryová). I přes to, že je Martin opakovaně vesničany zrazován a napadán, stále se pokouší sžít se s nimi a nabídne pomoc, když se jejich stáda krav ocitnou uvězněná lesním požárem v horách. Vydá se na cestu záchrany společně se svým sokem Šimonem.
Cesta jako iniciace
Podle Vladimíra Suchánka je třeba uvědomit si při sledování tohoto filmu, že před sebou máme mýtus, archetypální situaci, jakýsi kristologický kontext. Cesta k záchraně stáda krav je iniciací, během níž se obě postavy ocitají v pozici Kristova kříže. Drak provází Šimona všemi živly. Napřed vystoupí na nebe, pak spadnou dolů k zemi, projdou ohněm a nakonec se ponoří do vody. Šimonovi ale stále nedochází co se děje a několikrát se Martina pokusí zabít. Eva, která si místo Martina vzala Šimona se zase vyrovnává s tím, že nedodržela slib, který Martinovi kdysi dala. Drak se do vesnice vrací, aby přinesl oběť a smíření pro Šimona, Evu i celou pospolitost. Dokáže svým činem proměnit jejich srdce?
Přednáška je k dispozici na YouTube:
Pedagog a režisér Vladimír Suchánek
Vladimír Suchánek vystudoval filmovou režii na VGIK v Moskvě (1975–1980). Navštěvoval zde i kurzy Andreje Tarkovského a jako student byl svědkem natáčení filmu Stalker. Po návratu do ČSSR natočil několik poetických esejů, ale pro své náboženské přesvědčení a vyhraněný přístup k filmu mu bylo záhy znemožněno pracovat v oboru. V 80. letech spoluzakládal ilegální filmové Studio Velehrad v Olomouci a navštěvoval bytové kurzy teologa Josefa Zvěřiny. Sám také pořádal ilegální přednášky a filmové kluby na téma "Filmové umělecké dílo jako mystagogie".
Na začátku 90. let nastoupil jako pedagogog na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, kde působil přes dvacet let. Svým zaníceným výkladem, hlubokou vzdělaností a unikátním přístupem k chápání filmu oslovil stovky studentů a některé z nich výrazně formoval. Vladimír Suchánek se zaměřuje především na duchovní souvislosti filmu, animovaný film, ruský film a japonskou klasickou kinematografii. V současné době vede semináře a duchovní rekolekce po celé ČR a pravidelně přednáší na Letní biblické škole.
Rozhovor s Emíliou Vašáryovou, která ve filmu ztvárnila postavu Evy:
