Režisér a scénárista Paul Schrader (nar. 1946) patří k uznávaným osobnostem amerického filmu. Ceněný je především jako scénárista a to díky své spolupráci s legendárním Martinem Scorsesem. Schrader napsal scénář nejen k jeho slavnému Taxikáři (1976) či Zuřícímu býku (1980), ale také ke kdysi kontroverznímu Poslednímu pokušení Krista (1988) a neprávem pozapomenutému dramatu Počítání mrtvých (1999). Schrader, stejně jako Scorsese, byl v mládí značně ovlivněn křesťanstvím. Narozdíl od římského katolíka Scorseseho, křtěného svěcenou vodou i newyorskými ulicemi, se Schraderovi dostalo výchovy o poznání puritánštější. Rodiče totiž byli příslušníky reformované církve, což se výrazně podepsalo i na Schraderovo vztahu k filmu. Poprvé totiž šel (potají) do kina ve svých 17 letech – a tak jak sám říká, jeho vztah ke kinematografii je i kvůli tomu víc intelektuální než emocionální. S filmy nevyrůstal, o to víc je ovšem následně studoval a promýšlel.
Po studiu teologie totiž šel na školu filmovou a ve 26 letech napsal dodnes uznávanou práci Transcendentální styl ve filmu: Ozu, Bresson, Dreyer (1972). Schrader dokázal formulovat zvláštní souvztažnost mezi náboženským prožitkem a určitými tendencemi uměleckého filmu, které později vyústili do proudu tzv. “slow cinema” (doslova “pomalý film”). Pomalý rytmus, statická kamera, absence původní hudby, střídmé dialogy, důraz na detail – to jsou některé z charakteristik filmů, které divákovi kladou podstatné otázky o lidské existenci nejen tím, “o čem vypráví”, ale především “jak” vypráví. Paul Schrader nikdy nepředpokládal, že by sám mohl takový film někdy natočit. Stalo se to až na prahu jeho sedmdesátky a výsledkem je pozoruhodný, znervozňující snímek Zoufalství a naděje.
Deník jako modlitba
Ernst Toller (Ethan Hawke) je nešťastný kněz, bývalý vojenský kaplan, který se ve svém starém kostele (postaveném v roce 1801) stará o několik málo zbývajících věřících. Především se ale potýká s pochybnostmi o smysluplnosti svého poslání i svého života. Začne si psát deník, ve kterém chce být sám vůči sobě zcela upřímný. Jeho život se radikálně změní po setkání s mladou Mary (Amanda Seyfried) a jejím manželem Michaelem, labilním ekologickým aktivistou. Prázdný kostel, vážná nemoc a stále silnější pocit, že svět se řítí vstříc katastrofě, Tollera donutí pustit se do nebezpečného podniku neseného možná jen marnou nadějí, že se mu konečně podaří získat zpět nahlodanou víru a tedy i smysl života.
Paul Schrader natočil mnohovrstevnatý film kladoucí řadu závažných otázek. V době, kdy se všichni společně ubíráme vstříc klimatické změně, o níž nevíme, zda a jak je možné ji zastavit, se všichni nacházíme ve stavu zoufalství a naděje. Ve stavu, který je nanejvýš osobní (a tedy duchovní) i všeobecný – a tedy společenský (a ekologický).
Film Zoufalství a naděje byl v mnohých anketách zařazen mezi nejlepší snímky minulého roku, Ethan Hawke za svůj pohlcující výkon dostal řadu ocenění a Paul Schrader byl konečně nominován na Oscara a to v kategorii původní scénář. Hodnota filmu ovšem není určována množstvím ocenění ale mnohem spíš intenzitou diváckého prožitku – a ten je v případě Zoufalství a naděje zaručen.
Lukáš Jirsa
Text vyšel v mírně zkrácené podobě v Katolickém týdeníku 20/2019.