Mladý Ahmed

Ahmed pochází z belgického Bruselu, žije v domácnosti s matkou a sestrou, ve škole mu to moc nejde. Ahmed je muslim. Mistní učitelka chce pro děti uspořádat kurz moderní arabštiny. Někteří muslimští rodiče jsou proti. Chtějí, aby se jejich děti učily arabsky pouze z Koránu. Ahmed se čím dál tím častěji zavírá do svého pokoje, kde studuje Korán, modlí se a na internetu obdivuje svého bratrance, který zemřel v Sýrii jako bojovník Islámského státu. Najednou odmítá podat ruku učitelce, protože je žena, nosí pouze dlouhé rukávy a vyučování moderní arabštiny považuje za nečisté. Ahmed začne spřádat plán, který je za hranou i pro místního skrytě radikálního imáma.

Mlady Ahmed

Belgičtí filmaři Jean-Pierre (nar. 1951) a Luc (1954) Dardennové patří již více než dvacet let ke světové špičce humanistického filmu. Jejich příběhy často inspirované skutečnými událostmi vždy kladou zásadní etické otázky, na něž Dardenni dávají v posledních letech čím dál tím víc kladné a nadějeplné odpovědi, aniž by ale sklouzly k lacinému optimismu či morálnímu kýči. Dardennové vždy ke svým hrdinům, obyčejným lidem často na okraji společnosti, přistupují s pokorou a úctou. Urputná nezaměstnaná žena na pokraji bezdomovectví (Rosetta, 1999), mladý vrah (Syn, 2002) nebo muž, který se pokusí prodat své vlastní dítě (Dítě, 2005) – to jsou lidé, nad kterými v reálném životě až příliš lehce můžeme lámat hůl. Ne tak bratři Dardenni. Mladší Luc vystudoval filozofii a jedním ze silných a trvalých inspiračních zdrojů pro něj je francouzský filozof Emmanuel Lévinas, z kterého mimochodem rád citoval i papež Jan Pavel II. Mezi další inspirační zdroje můžeme zařadit dílo F. M. Dostojevského, k jehož četbě se bratři dostali již v rané pubertě a v neposlední řadě také Bibli a celou křesťanskou tradici. Dardenni se sice k víře nehlásí, nicméně pocházejí z praktikující katolické rodiny a v jejich filmech, a ještě víc pak v deníkových záznamech Luca Dardenna, které byly knižně publikovány, je křesťanské zázemí jasně patrné.

Mlady Ahmed

Bratři Dardenni mají na svém kontě vedle dvou Zlatých palem z Cannes také řadu ocenění od ekumenických porot. Jejich vidění světa je jasně založené na hodnotách Evanglia, které ve svém díle důsledně artikulují, nikdy se ale ve své tvorbě přímo nedotkli náboženství jako takového. Až nyní. Téma náboženské radikalizace se pro ně stalo nanejvýš aktuálním po atentátech v Paříži (listopad 2015) a Bruselu (březen 2016). Ve svém filmu se ale nevěnují ani procesu radikalizace ani ekonomickým či sociálním – a v posledku ani ne teologickým podmínkám, které k němu mohou vést. Dardenni konstatují stav (Ahmed je již radikalizován) a zkoumají, zda a jakým způsobem může být mladý „antihrdina“, ještě vlastně zcela nesamostatný chlapec, vytržen z osidel náboženského fanatismu. Proti jeho zaslepenosti staví „kladné hrdiny“ filmu: milující matku, otevřenou a obětavou učitelku, pečovatele v nápravném zařízení i rodinu pomáhající s Ahmedovou resocializací.

Zda a jak se podaří Ahmedovi dostat z osidel zla, lži a zvrácené ideologie, právě na to Dardenni hledají odpověď.  „Nenatočili jsme moralizující film, který by obviňoval, ale film svým způsobem vzdělávací, který snad ukazuje možnou cestu k nápravě,” říkají belgičtí tvůrci, kteří si za svůj film z letošního festivalu v Cannes odvezli cenu za režii.

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Text vyšel v Katolickém týdeníku 45/2019.