Katjin život se z čista jasna rozpadne poté, co přijde při bombovém útoku o rodinu. Nemůže se smířit s tím, že pachatelé zůstávají nepotrestáni. A rébus o spravedlnosti a odplatě musí vyřešit sama. Klasická umělecká polemika o zločinu a trestu tentokrát ve vynikajícím německém thrilleru Fatiha Akina, který je zároveň autorem scénáře. V hlavní roli Katji exceluje Diane Kruger.

Rodina

První část snímku prezentuje emocionální vypětí a zoufalost Katji, která se snaží vyrovnat se ztrátou nejbližších, podílí se na vyčerpávajícím vyšetřování a prochází nejsložitějším stádiem této tragédie – jejím vnitřním přijetím. Smutek a frustrace hlavní postavy jsou umocňovány od samotného začátku, mimo jiné retrospektivami na rodinnou intimitu. Sledujeme například „amatérské" záběry ze svatby Katji a cítíme z nich vzájemnou blízkost s manželem.

Studené barvy dominují většině záběrů a společně s temně laděnými kostýmy tvoří depresivní harmonii. Smíření se zdá nemožné. Zoufalost ještě posilují roztěkané, trhané, občas náhle ukončené záběry. I práce s kamerou má tak naznačit drama vnitřního boje Katji. Například ve scéně, kde u ní policie při domovní prohlídce najde drogy. Cukavé pohyby kamery vytváří nervózní atmosféru a vtahují diváka do frustrace, kterou v danou chvíli prochází Katja.

Jaký smysl má další bytí? Má vůbec cenu ještě bojovat a bránit se? Pro Katju ano. Ne kvůli sobě samé, protože jako žena/matka už neexistuje a přestane v sobě živit lásku. Jediné, co jí dává smysl a udržuje při životě, je pomsta. Ztrátu vnitřního míru a stability dokázala Diane Kruger ztvárnit s velkou mírou autenticity. Její málo afektované herectví, dodává snímku reálný rozměr. Na místech, kde bychom očekávali hysterický záchvat, přichází nepřítomný strnulý pohled. Nedočkáme se ani proudů slz, spíš urputné snahy je za každou cenu zadržet.

Spravedlnost

Ve druhé kapitole, která z velké části sleduje dění v soudní síni, jsou záběry naopak velmi stabilní. Jako bychom najednou sledovali film jiného žánru. Statická kamera a přehledné snímání silně kontrastuje s vnitřním napětím Katji, která se do soudního procesu proti hlavním podezřelým aktivně zapojuje a všechny své síly vynakládá k tomu, aby podezřelé stihl trest. Gradaci a napětí v této kapitole zprostředkovávají především postavy právníků, kteří stojí proti sobě. Na pohled příjemnější, za morálku a pravdu bojující advokát Katji a proti němu obhájce obžalovaných, který působí někdy až agresivně a jeho distingovaný projev provokuje. Už svým vzezřením je velmi ostrý a nepříjemný. I nás jako diváky dokáže dokonale rozhořčit a přimět k upřímné naději, že výsledek se bude odvíjet ve prospěch Katji. Sledujeme boj protikladů. Boj morálky a logiky. Boj, u kterého by měl být výsledek téměř jistý. Ale přání jakkoliv zbožná se někdy nemusí vyplnit.

Moře

Ve třetí části se rozlévá všudypřítomná melancholie. Moře tady plní ale i úlohu utěšitele Katjiných depresí a zároveň v ní vyvolává vzpomínky na její milované. Dobře zvolený uklidňující symbol pro závěr filmu. Velmi dlouhé záběry a pomalý pohyb kamery vnášejí do jinak uklidňující atmosféry podvědomý neklid. Jakoby přijetí nešťastné události ani tady nebylo možné. Katja není spokojená s výsledkem soudního procesu a je jasné, že u ní vnitřní mír nenastane, pokud nepřijde trest.

Závěrečné minuty filmu také díky skvělým hereckým výkonům a znamenité kameře přinášejí polemiku nad smyslem pomsty. Může pomsta přinést smíření? Navrátí lásku, kterou tak moc potřebujeme?

Odnikud není okázalý snímek a v zobrazování násilí i vypjatých emocí po celou dobu zůstane uměřený. Z hlediska výpravy nenápadný snímek. Barevné tóny, kostýmy a masky jen lehce podtrhují pochmurnost příběhu. Skromnost snímku sluší a daří se mu díky ní soustředěně směřovat pozornost k tomu nejpodstatnějšímu. Téma přijetí ztráty blízkých, vyrovnávání se se zármutkem, otázky spravedlnosti, odpuštění a trestu.

Emma Šponarová