Chlast

Chytlavé vyprávění o přínosech alkoholového opojení, jež se rozhodne experimentálně prozkoumat čtveřice mužů proživající krizi středního věku, vyniká humorem i citlivostí. A přestože začíná s gustem natočenou pijatikou kodaňské mládeže, film ani zdaleka alkoholo neglorifikuje.

„Co je mládí? Sen. Co je láska? Náplň toho snu.”

Citát dánského filozofa a teologa Sørena Kierkegaarda Chlast otevírá a je jedním z klíčů, jak jej číst. Jedenáctý film předního dánského filmaře Thomase Vinterberga (nar. 1969) totiž vposledku není o alkoholu ale o touze žít. A právě schopnost žít a tedy také milovat svůj vlastní život chybí čtveřici znavených učitelů jednoho kodaňského gymnázia.

Martin (hvězdný Mads Mikkelsen) učí dějepis na střední škole, děti odrůstají, s manželkou se míjejí, není čas. Martin nepociťuje štěstí, naplnění ani smysl. A jeho přátelé a kolegové také ne: ženatý otec tří dětí Nikolaj, rozvedený tělocvikář Tommy, nezadaný učitel zpěvu Peter, ti všichni jakoby zůstali zaraženi v nepřekonatelném životním bezčasí.

chlast_01_960x500.jpg

Vleklou životní nudu dokáží vyhořelí učitelé narušit díky narozeninové večeři čtyřicetiletého Nikolaje. Ten své přátele obeznámí se skutečně existující svéráznou hypotézou psychoterapeuta a psychiatra Norského olympijského výboru Finna Skårderuda. Podle něj je pro navození psychické pohody nutné dlouhodobě udržovat 0, 5 promile alkoholu krvi. Jediné, co zbývá, je tuto teorii ověřit v praxi - samozřejmě ve jménu pokroku celého lidstva.

Vinterberg je mistrem charakterové zkratky: k vykreslení duševního rozpoložení hrdinů mu stačí několik detailních záběrů tváře, pohledů, pohnutí rtů, mírné gesto. Světoznámý Mads Mikkelsena (nar. 1965) v roli od života odtrženého Martina podává další ze svých excelentních výkonů a jeho filmoví (i skuteční) přátelé za ním nijak nezaostávají. A třeba herec Thomas Bo Larsen (nar. 1963) díky své zkušenosti vyléčeného alkoholika nejspíš dobře věděl, do jakých hloubek svého nitra sáhnout.

Vinterberg se spolu s kameramanem Sturla Brandth Grøvlenem rozhodli celý film natočit z ruky, čímž dosáhli bezprostřednosti i dokumentárního dojmu, zvlášť v sekvencích ze školního prostředí. Kamera také odráží aktuální rozpoložení postav: střízlivost je i obrazově charakterizována (zdánlivě paradoxně) větší neohrabaností  zatímco stav opilosti zachycuje pohyby jemnějšími a plynulejšími.

chlast_02_960x500.jpg

Chlast je ve své domovině označován za film, který věrně zachycuje nejednu stránku dánské národní identity. Scénář Chlastu Vinterberg napsal se svým pravidelným spolupracovníkem Tobiasem Lindholmem a vyšel přitom ze své vlastní divadelní hry. Děj filmu byl také ovlivněn zážitky Vinterbergovy dospívající dcery Idy, která měla původně ve filmu i hrát. Čtyři dny po začátku natáčení ale devatenáctiletá Ida zemřela při autonehodě. Otřesený Vinterberg se s přáteli rozhodl i tak natáčení realizovat, scénář nicméně doznal důležitých změn. Původně měl být film - slovy režiséra - “poctou alkoholu, bez nějž by světové dějiny vypadaly úplně jinak”, nakonec se ale stal filmem poukazujícím nejen na pozitivní účinky alkoholového opojení ale i na jeho temné stránky. Jako celek nicméně Chlast nemoralizuje a vyznívá zásadně pozitivně: film se namísto oslavy alkoholu stal upřímnou, nekýčovitou a nanejvýš chytlavou oslavou života samotného.

Film Chlast sbírá od svého loňského uvedení řadu cen. Vrcholem je samozřejmě zlatá soška Oscara za nejlepší zahraniční film, stojí za to ale připomenout i ocenění, které Chlast získal jako úplně první, totiž cenu katolické poroty SIGNIS na loňském festivalu ve španělském San Sebasianu. 

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Text vyšel původně v Katolickém týdeníku.