Nenápadný debut Od marca do mája zachycuje tři měsíce života obyčejné pětičlenné rodiny na slovenském venkově. Neoplývá dramatickým dějem, přesto je plný událostí. A také mezilidské něhy, lásky a blízkosti.

Režisér Martina Pavol Repka (* 1995) pochází ze západního Slovenska, vystudoval pražskou FAMU a nyní se svou mladou rodinou žije v České republice. Na své kořeny ale nezapomněl. Svůj první celovečerní film napsal na základě vzpomínek na vlastní dospívání a natočil jej ve svém rodném domě.

Scénář je do velké míry věrný atmosféře i situacím, které se svými staršími sestrami a rodiči sám prožil. Repka se soustředí na malé každodenní děje a události, které se mnohdy rutinně opakují. Třeba když ráno matka dává každému ze svých dětí křížek na čelo a starostlivě kontroluje, zda na něco před odchodem z domu nezapomněly. A přestože se divák nemusí poznávat v konkrétnostech poklidného života manželů Kováčových a jejich tří takřka dospělých dětí, film v divákovi spolehlivě vyvolá vzpomínky na jeho vlastní rodinu, dětství i životaběh vůbec. A právě v tom spočívá výjimečnost snímku Od marca do mája. Ten je sice pevně zakořeněn v konturách autorova života, svojí autenticitou ale nenásilně probouzí vzpomínky na rodinné zázemí, dětství a dospívání i samotných diváků. To může být hladivé, ale i nepříjemné, protože ne každý měl to štěstí zažít takovou harmonii rodinných vztahů jako slovenský filmař.

Martin Pavol Repka svůj film skládá z pomalu odvíjených scén, jež diváka nenásilně uvádějí do poklidného rodinného rozpoložení. Čas zde plyne pomaleji než ve skutečnosti, rozhodně alespoň pomaleji než ve skutečnosti denního shonu velkoměstského člověka.

Od marca do mája díky své dramatické úspornosti proniká k důležitým detailů: pohledům, jemným dotykům a gestům, záchvěvům emocí. Film jako celek je prodchnut klidnou atmosférou, důvěrou, pochopením a láskyplností, aniž by ale popíral bolesti a ztráty, kterým každý člověk v životě čelí.

Ve světě rodiny Kováčových je pevně přítomna také víra, která je, stejně jako všechny ostatní podstatné věci, prezentována jako nenápadná a zcela přirozená součást života. Křesťanství zde není nijak problematizováno ani vyzdvihováno. “Víra je stejně samozřejmou součástí života postav jako stromy na zahradě. Prostě existuje, a postavy s ní. Bylo tomu tak v rodině, v níž jsem vyrůstal, a myslím, že tomu tak je i v řadě dalších rodin,” říká Repka.

Je příznačné, že podobné místo má i víra ve slavném filmu Ermanna Olmiho Strom na dřeváky (1978), který si Martin Pavol Repka opakovaně pouštěl při práci na svém debutu. I tam, v životě italských bezzemků na konci 19. století, je křesťanství zcela přirozenou a nezpochybňovanou součástí světa.

Od marca do mája se odehrává na Slovensku, hrají v něm slovenští herci a je dílem slovenského filmaře Martina Pavola Repky, přesto jde ale o český film a to nejen díky kameramanovi Tomáši Šťastnému, střihači Benjamínu Kolmačkovi nebo zvukaři Kryštofu Blablaovi, kteří kažý svým dílem - kromě řady dalších profesí - podstatně přispěli k výslednému úspěchu díla. Od marca do mája byl především celý financován z českých zdrojů - i když velice omezených, kvůli čemuž na snímku pracovali všichni zúčastnění bez nároku na honorář.

I proto si Od marca do mája zaslouží pozornost diváků. Návštěvou kina totiž dáme najevo, že jako publikum stojíme i o filmy naplněné smířením a láskou.

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Recenze původně vyšla v Katolickém týdeníku 1/2025.