Unikátní časosběrný cyklus Heleny Třeštíkové Manželské etudy během ledna uvedla Česká televize. Naše přední dokumentaristka tak završila své nejrozsáhlejší dílo, jehož dosah dalece přesahuje hranice filmového umění.

V roce 1980 si mladá dokumentaristka Helena Třeštíková náhodně vybrala několik párů mladých žen a mužů, které měly svatbu na pražské Staroměstské radnici. S kamerou sledovala první roky jejich manželského života a v roce 1987 byly na světě první díly Manželských etud. Již tehdy bylo jasné, že jde o unikátní projekt zachycující nejen osudy vybraných dvojic. Třeštíkové se na pozadí životaběhu rozmanitých manželství podařilo zachytit “ducha doby” a v širší obecnosti postihnout kontury společenského dění v komunistickém Československu 80. let minulého století. Různorodost lidského potýkání se se světem, určující role politicko-společenských podmínek i osobnostní zrání či stagnování jednotlivých aktérů, to vše pak ještě více proniklo na povrch v druhé části série natáčené v letech 1999-2005. Poslední  a prozatím závěrečná část se dotáčela ještě během minulého roku. V ní pak zcela přirozeně nejsou zachyceny osudy jen původních aktérů, ale i jejich dětí a v některých případech se na scéně objevují i malá vnoučata.

Vzlety a pády

Česká televize uváděla cyklus Manželských etud jako celek, a tak jsme mohli s každým párem prožít jejich 35 let života shrnutých do intenzivních dokumentaristických 150 minut. Na začátku večera jsme na obrazovce sledovali neznámé anonymní dvojice: houževnatou Marcelu s nesmělým Jiřím, energického Vladimíra a realistickou Zuzanu nebo podnikavého Václava s neméně aktivní Ivanou. O dvě a půl hodiny později jsme se imaginárně loučili s lidmi, o nichž mnohdy víme víc než o našich vlastních blízkých příbuzných. S některými jsme se možná rozloučili s pocitem, že je dobře, že “už jdou”, s jinými s pocity sympatie nebo s lítostí nad jejich těžkým osudem. Jen dvě z šesti manželství přetrvala do dnešních dní, ale ani ta nebyla ušetřena někdy až neuvěřitelných vztahových turbulencí jako v případě manželů Ivany a Václava Strnadových a jejich pěti dětí. Prvotní naivní naděje a radost svatebních hostin na začátku černobílých 80. let se tu dřív tam později srazily s mnohovrstevnatou realitou. Marcela a Jiří, Zuzana a Stanislav, Ivana a Václav i další tři páry natvrdo nazřely, že ten druhý v manželství není jen prostředkem pro uspokojení osobních tužeb, ať už psychických, sexuálních či materiálních, ale že je také jejich nejbližším bližním, za kterého prostřednictvím manželského slibu (ač civilního) převzali zásadní a nepopiratelnou odpovědnost.

Manželské etudy ukazují širokou variabilitu života: některé páry prožívají jeden dramatický zvrat za druhým (Marcela a Jiří), jiné jakoby proplouvaly vodami značně klidnějšími (Mirka a Antonín). V každém případě každý z dílů této výjimečné série vede k reflexi vlastního životního nastavení každého z nás a v širším hledisku pak funguje i jako zcela praktická učebnice psychologie a sociologie.

Sběrná kniha

Nejen o strhujících Manželských etudách, ale take o svých dalších neméně zajímavých časosběrných projektech (dokument o feťačce Katce nebo o recidivistovi Reném) i o svém dětství a rodinném zázemí mluví Helena Třeštíková v nedávno vydaném knižním rozhovoru Sběrná kniha. Třeštíková v něm odpovídá na otázky historika Pavla Kosatíka, přičemž se ukazuje, že kromě režisérky je také zdatnou vypravěčkou.

A do třetice: Helena Třeštíková byla koncem ledna jmenována profesorkou Akademie múzických umění, kde již řadu let učí a kde své pojetí dokumentárního filmu s úspěchem předává dalším generacím.

Lukáš Jirsa