Krajina ve stínu

Bohdan Sláma (nar. 1967) od roku 2001 natočil pět celovečerních filmů, u nichž je podepsán nejen jako režisér ale také jako autor scénáře. Příběhy jeho děl se odehrávají v současnosti a ve všech se vždy s citem a empatií věnuje lidem marginalizovaným, ať už sociálně znevýhodněným (Divoké včely, Štěstí, Čtyři slunce) či opuštěným (Bába z ledu).

Ambiciózní Krajina ve stínu je tak pro Slámu premiérou v řadě ohledů: poprvé se chopil práce na cizím scénáři (autorem je Ivan Arsjenev), poprvé jeho film nemá konkrétního hrdinu, poprvé je děj zasazen do minulosti, poprvé se odehrává v průběhu řady let (od konce 30. do takřka poloviny 50. let 20. století) a poprvé také točil na černobílý materiál.

krajina_ve_stinu_960x500.jpg

Nutno konstatovat, že všechna tato potenciálně riskantní “poprvé” vedla ke vzniku umělecky i společensky významného díla, jež má šanci přispět k neustále potřebnému tříbení našeho citu pro (nejen historickou!) spravedlnost. Slámova obrazově propracovaná reflexe důsledků působení vnějšího zla (nacismus, komunismus) na jasně vymezenou sousedskou komunitu svým zaměřením klade důraz na stále kontroverzní odsun tzv. německého obyvatelstva. I když snaha o smíření probíhající od 90. let 20. století nese své plody, ještě stále tuto zásadní otázku nelze uzavřít. Krajina ve stínu je i proto dalším potřebným krokem na této bolestivé cestě.

Film svou dějovou rozmáchlostí připomene Jasného Všechny dobré rodáky, některými scénami a postavami oscarový Obchod na korze, převážně blátivým a chladným prostředím šumavské vsi i složitou prací s dlouhými záběry pak velkolepá díla spirituálně mistrovských děl Bély Tarra (Satanské tango, Turínský kůň) či Andreje Tarkovského (Andrej Rublev – motiv peří). Sláma sám připomíná režijní inspiraci Dalekou cestou Alfréda Radoka a to při práci na vnitrozáběrové montáži, kdy se postavy pohybují uvnitř dlouhého záběru a záměrně se pracuje s prostorovou hloubkou. Podstatnou inspirací mu byl také Amarcord Federica Felliniho a to ve způsobu práce s kolektivním hrdinou, kdy se divák nemůže navázat na jednoho protagonistu, ale musí pozorně sledovat množství propletených, více či méně exponovaných postav. Sláma s jistotou a obdivuhodnou suverénnosti staví na ramenou obrů – mistrů světového filmu.

krajina_ve_stinu_03_960x500.jpg

Příhraniční vesnice, inspirovaná skutečnou Tuští na jihu Čech, je zaplněna obyvateli nucenými k zaujetí jasného postoje tváří v tvář nejdříve plíživému, ale brzy zcela jasně vyhraněnému zlu. V tíživé epopeji je zosobňuje řada našich oblíbených – a zde výjimečně důvěryhodných – herců: Magdaléna Borová, Pavel Nový, Bára Poláková, Stanislav Majer, Petra Špalková a další.

Hrdinou Krajiny ve stínu, v pozitivním i negativním smyslu, je “obyčejný člověk”, tedy každý z nás. Člověk statečný i slabý, člověk hamižný, skromný, člověk pravdivý, spravedlivý i proradný, mstivý i velkodušný. Snad dokážeme zkušenost vyvěrající z filmu zahrnout do zkušenosti naší vlastní.

Lukáš Jirsa
dramaturg televize Noe a filmový kritik

Text původně vyšel v Katolickém týdeníku.


Krajinu ve stínu  je možno zhlédnout online na platformě Aerovod.