Na Velikonoční pondělí uvede kanál Discovery Channel dokumentární film František (Francesco, 2020) režírovaný Jevgenijem Afiněvskim. Film, jehož jméno obletělo loni na podzim svět v souvislosti s domněle skandálními výroky papeže Františka na téma homosexuálů v církvi.

Film František nabízí výjimečně otevřený přístup k jedné z nejsledovanějších osobností současnosti - papeži Františkovi. Afiněvského snímek není jen portrétem charismatického vůdčího představitele více než miliardy katolíků a není ani shovívavou reflexí nad stavem současné církve. František je především svědectvím o nás samých, o našem vztahu k druhým, vztahu k sobě samým i vztahu k Bohu.

Ve svém zatím posledním celovečerním filmu pojmenovaném zcela lakonicky František  Afiněvskij velice organicky využívá jak archivní tak originální záběry z cest, rozhovorů i projevů papeže Františka a mapuje tak svět očima muže prorockých rozměrů. Neukazuje jen obvykle dojemné záběry usměvavého a všechny přijímajícího papeže, ale široký prostor dává i jeho bolavým místům, domnělými i skutečným přešlapům, kterých – stejně jako u jakéhokoli jiného člověka – nebylo ve Františkově životě málo. Kromě dalších podstatných témat (vztah k přírodě, chudoba ad.) ve filmu není až tolik kladen důraz na postavení homosexuálů v církvi, jak by se mohlo zdát z podzimních novinových článků, jež byly povětšinou napsány těmi, kteří Afiněvského film vůbec neviděli, ale mnohem více prostoru je věnováno proměně postoje papeže Františka k problematice sexuálního zneužívávní.

Film František má, stejně jako Wendersův dokument Papež František: Muž, který drží slovo (2018), takřka epické rozměry a to především svým myšlenkovým záběrem a intelektuálními i mravními nároky, které klade na své diváky. František Jevgenije Afiněvského je důrazným a neopominutelným svědectvím odvahy a naděje i neoslyšitelnou výzvou k vnitřní proměně.

Úvod k rozhovoru zpracoval Lukáš Jirsa (dramaturg TV NOE a filmový publicista).

Během natáčení jste pravděpodobně poznal papeže Františka i z jiné stránky, než jak jej známe z médií. Jaký je ve skutečnosti? Jaká je vaše zkušenost z přímého kontaktu s ním?

Je pozoruhodně skromný. Když jste s ním, nevnímáte rozdíl mezi ním a vámi s výjimkou toho, že je starší a moudřejší než vy. Cítíte se s ním příjemně. Jakoby byl vaším bratrem nebo otcem, právě tak vám naslouchá a je připravený vás utěšit. To bezpečí, které vedle papeže Františka cítíte, je nezapomenutelné. Nevnímáte vzdálenost nebo nadřazenost vůdce katolické církve. Vnímáte prostou, skromnou, milující lidská bytost. To je papež František.

Jak byste porovnal papeže Benedikta XVI a papeže Františka?

Nejsem historik, ale je to snad poprvé v historii, kdy jsme svědky tak blízkého a v jednotě působícího soužití dvou žijících hlav katolické církve, emeritního a současného papeže. Těší mě, že jsem mohl ukázat jejich jednotu. Benedikt XVI je v katolické církvi vnímán jako velký teolog a František zase jako ten, kdo usilovně pracuje na přenesení církve do jedenadvacátého století.

Myslíte si, že je možné, aby se církev přizpůsobila současnému světu? A je papež František právě tou osobností, která to dokáže? Existuje mnoho debat zpochybňujících, zda současná podoba katolické církve může být zachována.

Myslím, že papež František na tom usilovně pracuje. Není možné, aby se něco takové stalo přes noc, protože církev je instituce s takřka dvoutisíciletou tradicí. Ale krok po kroku se to děje, jen to chce čas. Nezapomeňte, že papež František se snaží o transparentnost, snaží se dát větší prostor ženám i laikům v církvi, bojuje s korupcí. Snaží se bojovat s řadou negativních jevů uvnitř církve, což není jednoduché. V tak velké a staré instituci to nejde rychle. Některé změny jsou pomalé, ale jsou. Skutečně věřím, že papež František přenese církev do jedenadvacátého století. Tvrdě na tom pracuje. Svůj život se rozhodl zasvětit lidem, světu, lidskosti, církvi a následování Ježíše Krista – a přenesení jeho myšlenek, činů a spravedlnosti do jedenadvacátého století.

Váš film loni na podzim vzbudil velký rozruch kvůli vstřícným slovům papeže Františka k homosexuálům, která v něm údajně zaznívají. Byl jste překvapen z dění kolem této “kauzy”? A může papež František změnit pohled na homosexuály v církvi?

Mám za to, že papež František si přeje mít církev inkluzivní. Chce, aby tu byla opravdu pro každého. Během našich rozhovorů mi řekl, že jako kněz musí chránit každého člověka nezávisle na barvě pleti, náboženství, nebo sexualitě. A to je přesně to, co jsme zachytili v našem filmu. Papež František s touto myšlenkou opravdu hluboce rezonuje. Lidem se snaží otevírat mysl, ale i taková změna nějakou dobu trvá. Jsem si jistý, že právě proto s ním hodně lidí souhlasí a někteří nesouhlasí. Když byl film poprvé uveden, kolovaly různé mylné informace a to především mezi těmi, kteří ho ještě neviděli. A myslím, že zrovna teď může každý sám posoudit, co přesně papež řekl a jaká jsou jeho sdělení. A rád bych také zdůraznil, že někdy nejsou papežova sdělení ve slovech, ale mnohem spíš v činech. Jeho činy mluví jasněji než mnohá slova, což právě v souvislosti s tématikou homosexuálů můžeme vidět i v našem filmu.

Zažil jste ze strany katolické církve nějaký tlak na to, co by měl film říct nebo ukázat?

Ne. Od prvního dne, kdy jsem dostal zelenou a byl mi povolen vstup do vatikánského archivu, jsem měl naprostou svobodu. Nikdy mi nikdo nenalinkoval nějaké mantinely a nebyl jsem ani v situaci, kdy by mi někdo říkal, co mám dělat. Měl jsem naprostou volnost a jsem za ni moc vděčný. Vatikán se mě nikdy nesnažil nějak zastavit a myslím, že to dokazuje i film, který jsem natočil. Dovolili mi mluvit o jakémkoliv tématu.

Film se jmenuje František (Francesco), ale v rozhovorech uvádíte, že sám papež ani církev není hlavním tématem filmu.

Ne, to není. Protože ten film je o nás, o lidstvu, které vytvořilo všechny katastrofy, nerovnosti, válečné konflikty, genocidy, které zničilo přírodu. Papež František se nás pokorně snaží vést skrze tyto temné dny dnešního světa. Snaží se nás spojovat třeba i proti neviditelnému nepříteli, kterému říkáme koronavirus, jak to učinil ve svém projevu na liduprázdném Svatopetrském náměstí před loňskými Velikonocemi. Snaží se nám ukázat, že bez ohledu na naši víru spolu můžeme žít v jednotě. Snaží se nám vysvětlit, že my všichni můžeme být zítra v postavení migrantů prchajících ze své vlastní země a že se všemi těmto lidmi musíme mít soucit. Snaží se nás naučit lásce a lidskosti. A proto říkám, že tento film je nejen o něm ale především o nás, o lidech.

Rozhovor byl natočen při příležitosti premiérového uvedení filmu v ČR na Discovery Channel.

Jevgenij Afiněvskij (nar. 1972)

Americko-izraelský režisér s ruskými kořeny Jevgenij Afiněvskij (nar. 1972) patří mezi výrazné dokumentární tvůrce střední generace. Do širokého povědomí se zapsal díky svému na dřeň jdoucímu a srdce drásajícímu dokumentu Zima v ohni (Winter on Fire: Ukrine’s Fight for Freedom, 2015) o občanských protestech na Ukrajině na přelomu let 2013 a 2014, za nějž byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší dokumentánrí film. Stejně angažovaná a nesnesitelně děsivá byla i jeho návštěva válkou zničené Sýrie, z níž vydal počet svým poeticky i přiléhavě nazvaným dílem Slzy Sýrie (Cries from Syria, 2017).

Jevgenijem Afiněvskij poměrně často pobývá v České republice, kterou po Římu a Los Angeles během našeho rozhovoru označil za svůj druhý domov. Jako doma se u nás cítí i proto, že na jeho posledních dvou filmech pracovalo i české postprodukční studio PFX s producentem Tomášem Srovnalem.

Na snímku papež František s režisérem dokumentu

Copyright: CNS Photo/Vatican Media via Evgeny Afineevsky