Disertační práce zkoumá možnosti vztahu sociologické imaginace a filmu v návaznosti na současný rychle se proměňující život člověka na planetě Zemi a na jeho rozšiřující se hranice odpovědnosti. Sociologickou imaginaci jsme ve shodě se s americkým sociologem Ch. W. Millsem uchopili jako prostředek lepší orientace jednotlivce ve světě. Zároveň jsme ale zdůraznili její výchovný a následně sebevýchovný náboj.
Ukazujeme, že schopnost sociologické imaginace vede od výchovy k sebevýchově, k pochopení, že teoretické poznatky humanitních véd i filmová díla přispívají, každý svým originálním a specifickým způsobem, k poznání skutečného světa a reálného života každého jednotlivce.
