Filmový a televizní publicista Jan Foll se ve svých textech vrací ke klasickým dílům světové i tuzemské kinematografie. Připomíná jejich tvůrce, význam a přináší reflexi současnýma očima.

PhDr. Jan Foll / 7. března 1951 – 13. dubna 2021

Vystudoval Filozofickou fakultu UK (obor filozofie-dějepis), v letech 1974–1990 pracoval jako redaktor titulků v Ústřední půjčovně filmů. Po listopadu 1989 byl dramaturgem v Československé, později České televizi (1990–1992). V letech 1992–1997 byl zaměstnán v kulturní rubrice Lidových novin, kam přispíval už v jejich samizdatové éře.

Více než čtyřicet let publikuoval v různých novinách a časopisech (Film a doba, Kino, Scéna, Týden, Hospodářské noviny a další). Od roku 1997 byl na volné noze, externě spolupracoval s filmovým kanálem HBO Europe. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a s Českou televizí. Podílel se na přípravách MFF v Karlových Varech, pražského Febiofestu a plzeňského Finále. V posledních letech publikoval především v Divadelních novinách, kde měl svou pravidelnou rubriku. Je autorem monografie o Miloši Formanovi (ČS Filmový ústav, 1989) a knížky rozhovorů Deset tváří (Jota, 1999).

FOTO: Václav Jedlička

Honza Foll se označoval s nadsázkou za "bezvěrce", ale na festivalu v Karlových Varech nikdy nechyběl na setkání s ekumenickou porotou a rád debatoval s Petrem Vacíkem a Lukášem Jirsou o duchovním rozměru filmů. Tak moc, až se z toho nechal Petrem před pár lety pokřtít a za svého kmotra si vybral Lukáše Jirsu. Debaty s Honzou byly vždy osvěžující a šly do hloubky. Bylo nám ctí a potěšením.